Tak Schnitzel na sebe nedal dlouho čekat. Byly k němu brambory, salát a brusinky a byl moc dobrý. Zajel jsem si pro něj do jedné rakouské restaurace v Mnichově a když už jsem byl v zemi, kde se na vás nedívají jako na blázna, když si mícháte pivo s limonádou, zapíjel jsem ho Radlerem. Celkově to byla moc pěkná restaurace až na to, že byli poněkud hamižní a účtovali každý preclík zvlášť…

Přirozeně řízek nebyl hlavní účel mé návštěvy této Bavorské metropole, i když, co my víme o cestách Osudu a jeho zákonů příčin a následků… Oficiální důvod cesty, tedy ten, díky kterému mi škola proplatila náklady, byl samozřejmě další KiWi meeting. K němu snad jen to, že se můžete začít pomalu těšit na KiWi 2.0, které bude ještě dvakrát tak kiwiovatější!

Cesta proběhla docela v pohodě, až na to, že jsem se opět přesvědčil o tom, že člověk nehovořící jazykem země, ve které se nachází, je nerozlišitelný od burana, když mi až později došlo, že se mě slečna neptala na číslo nástupiště, jak jsem napoprvé hádal, nýbrž na to, jestli bych jí nepomohl s kufrem…

Na prohlídku města zas tak moc času nebylo a navíc hustě hnusně sněžilo, takže prohlídku oblíbených Hitlerových restaurací a kaváren si nechám na jindy…

Mahlzeit!