Slavnostní překročení 49. rovnoběžky

</a>Na WeKnowIt mítink v Karlsruhe jsem vyrazil o den dříve brzy ráno, takže jsem měl ještě odpoledne spoustu času k prohlídce města. Většinu toho času jsem pak strávil na hotelu spánkem, snažíce se nahradit to brzké raní vstávání…

Check-in v hotelu proběhl tentokrát mnohem jednodušeji, než jak jsem popisoval nedávno. Tentokrát jsem se nemusel snažit vypadat, že rozumím tomu, co mi recepční říká, protože na mě mluvil česky, i když jsem mu tedy musel připomenout některá slovíčka… Dostal jsem mapu, na které mi byla ukázána obě (alespoň podle recepčního) zajímavá místa v Karlsruhe. To první je ulice s obchody mezi Europa pl. a Berliner pl., kde mimochodem najdete i Subway, Burger King a McDonalds. To druhé je palác a jeho přilehlý park. Na park přiléhá kromě toho také univerzita, což se na něm projevuje hromadami odpadků, které se po parku válí snad úplně všude… Jinak je to moc hezký park se spoustou zákoutími se zajímavými zahradnickými i sochařskými počiny… Ještě mnohem krásnější je městský park a Zoo, do kterého sice musíte zaplatit vstupné, ale stojí to za to, pokud tedy nebudete přepočítávat, kolik že jste to vlastně zaplatili… Právě onen park totiž protíná ona 49. severní rovnoběžka. Ne že by neprotínala i cestu a zbytek planety okolo, ale jen tam je kámen a čára nakreslená na zemi, na kterou když se postavíte čelem na jižní stranu, uvidíte sloní zadky…

Univerzita, nebo alespoň její jižní kampus, který jsem navštívil, je také moc hezká. V menze mají kromě jiného celý jeden pult, kde si člověk může poskládat svůj vlastní hamburger… Když už jsme u jídla, první večeři jsem si dával v hotelu: brambory a chřest s hovězím steakem, a byl tak akorát… Den druhý byl social dinner v restauraci při zřícenině hradu Turmberg. Z Turmbergu je krásný výhled na Karlsruhe, továrny v porýní a Francii. Nahoru vede lanovka jako na Petřín, kterou jsme jeli za světla nahoru střízliví, zpáteční cesta po temných nepravidelných schodech dolů se čtyřkou vína v sobě byla mnohem dobrodružnější. Na jídlo jsem si tam dal nějaké prasečí kousky a bylo to celkem ucházející. Nejlepší byla stejně bageta jako před-předkrm, která byla tak krásně křupavá a prostě mňam a spolu s červeným vínem neznám nic lepšího… Seděl jsem tam s řeckou sekcí a mluvilo se o víně a řeckém rozpočtu… Jedinou horkou čokoládu z celé cesty jsem si dal až na letišti ve Frankfurtu při cestě domů…

Written on April 11, 2010