Tento zápisek píšu zatím sem, do textového souboru, a ne přímo na blog, protože tady v hotelu, kam jsem se přestěhoval, nemáme internet. Je sobota ráno, mítínk skončil včera.

Poslední den mítinku byl oběd podobně moc dobrý, jako předchozí dny. Předkrm bylo něco bílého v něčem zeleném, se spoustou barevných věcí kolem. Hlavní jídlo byly buď vepřové medailonky, krokety, a nebo nějaké těstoviny. Neměl jsem zrovna chuť na maso, takže jsem si poskládal krokety se zeleninou. Dezert vypadal příliš sladce, nebezpečně připomínal takové ty sladké věci, které moc nejím. Záchrana byla opět mísa s ovocem, která obsahovala i banány. Protože jsem ten spal asi jen čyři hodiny, tak jsem kývnul na nabízenou kávu, ze které mi pak bylo trochu blbě…

Odpolední program se týkal plánování review, což je něco jako obhajoba. Připomínalo to spíše plánování tajné operace ve stylu Dannyho parťáků, než cokoliv jiného.

Po skončení programu jsme se s Fredem přemístili do jiného hotelu. Ten už není na zámku, ale v docela obyčejné tradičně vyhlížející budově. Jak jsem se již zmínil, není tady ani WiFi. Rozhodli jsme se udělat si malou procházku do města, které se ukázalo být docela daleko, takže než jsme tam došli, byl večer, měli jsme hlad, tak jsme se stavili na večeři. Shodou okolností to bylo stejná restaurace, kde jsem byl loni. Fred si dal své jediné jídlo, které pozná na německém jídelním lístku (Wienerschnitzel) s kolou a já Gulash a Radler. Radler je pivo které se dá pít, protože je zředěné se Spritem/Fantou. Doporučuju všem, pro které je pivo moc hořké a Sprite moc sladký.

Ukázal jsem Fredovi dům, kde se narodil Mozart a pak jsme jeli trolejbusem zpátky na hotel. Tam jsme se pokusili zjistit, zda by se v italské restauraci nedalo chytit jejich WiFi, nedalo, a byli jsme nuceni si objednat jídlo, tak jsem si dal na závěr dne italskou krémovou bramborovou polévku a ještě jeden Radler.

Dnes jsme již do centra jeli trolejbusem, Fred se moc těšil na hrad, kam jsme se po vyčerpávajícím výšlapu a zaplacení vstupného dostali. Tam jsem už také loni byl, ale tentokrát jsme jsme si prohlédli i muzeum. Fred začínal být poněkud nervózní, protože už dlouho nemohl napsat email své snoubence. V informačním centru nám ochotně poradili kavárny s WiFi, první se nám nepodařilo najít, druhá byla perfektní, i oběd jsme si tam dali. Fred si dal dvojnásobnou porci dětských špaget, a ačkoliv to stálo dvakrát tolik co uvedená cena v jídelním lístku, dostal pouze jedno lízátko. Já jsem si dal plněná kuřecí prsíčka. Plněna byla švestkou i s peckou. Napsali jsme email snoubence (té od Freda) a já jsem využil internetu k vyhledání nastavení internetu ke své nové A1 SIM kartě. Tu jsem si nenápadně koupil, když jste zrovna nedávali pozor, protože jsem právě psal o tom, jak se Fred těšil na hrad.

Po cestě zpět do hotelu jsme se Fred stavil na poště, já do Burger King a hádejte, co jsem si nechal dál do kelímku s sebou.

Teď již je sobota odpoledne, internet s mobilní sítí třetí generace krásně funguje a já sním, co sním příště. Dobrou chuť!